Zárodková vrstva

Zárodková vrstva, kterákoli ze tří primárních buněčných vrstev, vytvořená v nejranějších stádiích embryonálního vývoje, skládající se z endodermu (vnitřní vrstvy), ektodermu (vnější vrstva) a mezoderm (střední vrstva). Zárodečné vrstvy se tvoří během procesu gastrulace, kdy se dutá koule buněk, která tvoří blastulu, začíná diferencovat na specializovanější buňky, které se vrstvami vyvíjejí přes vyvíjející se embryo. Zárodečné vrstvy představují některé z prvních liniových specifických (multipotentních) kmenových buněk (např. Buněk určených k přispívání ke konkrétním typům tkání, jako jsou svaly nebo krev) v embryonálním vývoji. Každá zárodečná vrstva tedy nakonec vede k určitým typům tkání v těle.

Endoderm se nazývá tak, protože je nejvnitřnější ze tří zárodečných vrstev. Buňky odvozené od endodermu nakonec tvoří mnoho vnitřních výstelek těla, včetně výstelky většiny gastrointestinálního traktu, plic, jater, slinivky břišní a dalších žláz, které se otevírají do gastrointestinálního traktu, a některých dalších orgánů, například jako horní urogenitální trakt a ženská vagina. Z buněk endodermu vznikají určité orgány, mezi nimi tlusté střevo, žaludek, střeva, plíce, játra a slinivka břišní. Ektoderm naproti tomu nakonec vytváří určité „vnější výstelky“ těla, včetně epidermis (vnější vrstva kůže) a vlasů. Ektoderm je také předchůdcem mléčných žláz a centrálního a periferního nervového systému.

Buňky odvozené z mezodermu, který leží mezi endodermem a ektodermem, vytvářejí všechny ostatní tkáně těla, včetně dermis kůže, srdce, svalového systému, urogenitálního systému, kostí, a kostní dřeň (a tedy krev). Mezoderm je zárodečná vrstva, která odlišuje evolučně vyšší formy života (tj. ty s bilaterální symetrií) od nižších forem života (tj. ty s radiální symetrií těla). Mesoderm umožňuje více vyvinuté organismy, které mají vnitřní tělesnou dutinu, která uchovává a chrání orgány, koupá je v tekutinách a podporuje je pojivovou tkání.

Protože se zárodečné vrstvy mohou diferencovat na širokou škálu orgánů a tkání, jsou part velký zájem o studium lidského vývoje a výzkum kmenových buněk. Pluripotentní kmenová buňka je buňka, která se může stát kteroukoli ze tří zárodečných vrstev. Multipotentní kmenové buňky, které poté tvoří zárodečné vrstvy, vedou ke vzniku specifických linií tkání (např. Specifická dermální vrstva nebo dokonce jedna linie v dermální vrstvě). Studium kmenových buněk a buněčné diferenciace umožnilo vědcům spolehlivě produkovat specifické typy buněk z lidských embryonálních kmenových buněk i z indukovaných pluripotentních kmenových buněk (geneticky přeprogramované dospělé buňky), což dále posílilo znalosti embryonálního vývoje a usnadnilo vývoj nové buněčné terapie.