Yggdrasil (Čeština)
Yggdrasil je věčný zelený jasan ve severské mytologii. Stojí uprostřed světa s větvemi, které se táhnou přes všech devět říší. Každá říše visí na své vlastní větvi, ale pokud by se měl strom třást nebo spadnout, budou to také všechny říše.
Yggdrasil se také nazývá Mimirův strom (stará norština: Mímameiðr) a Lærad (stará norština: Læraðr) . Myšlenka na světový strom je také přítomná u jiných germánských kmenů. V Sasku v Německu uctívali pohané strom zvaný Irminsul. Tento strom byl nakonec zničen Charlemagne během saských válek v 8. století. (Přečtěte si více: Vikingský věk začal kvůli pohanskému odporu)
Jméno Yggdrasil je kenning, mytologická metafora, kterou popisuje báseň Edda Hávamál. Yggdrasil je kombinace dvou slov. Yggr, což je jedno z Odinových jmen a znamená „děs, ten, kdo zasáhne všechny“. Drasill v zásadě znamená „kůň“, ale majestátně a slavnostně. Jméno Yggdrasil proto znamená Odinův kůň.
Název by měl být chápán v kontextu Odinova spojení se světovým stromem. Odin, který neustále hledá více znalostí, se obětoval na stromě, aby získal více znalostí.
Vím, že jsem visel na větrném stromu
devět dlouhých nocí,
zraněn oštěpem, oddaný Odinovi,
sebe k sobě,
na stromě, o kterém nikdo neví
odkud jeho kořeny běží.
– Hávamál stanza 138
Když Odin visel na stromě, proto jel na stromě jako kůň. Tuto mytologickou metaforu lze považovat za severský humor.
Nikdo mi nedal chléb ani roh,
podíval jsem se dolů,
vzal jsem runy, křičel jsem vzal,
já pak odtamtud padl.
– Hávamál stanza 139
Až v posledních okamžicích, než Odin spadl z Yggdrasilu, se dozvěděl tajemství run. Znovu a znovu vidíme, že znalosti nejsou ve skandinávské mytologii získány bez nějaké formy osobní oběti.
Yggdrasil má tři kořeny
Yggdrasil je nesen třemi obrovskými kořeny, přičemž vedle každého z nich je jamka. První kořen se nachází hluboko pod hustým ledem v Niflheimu. Ve skutečnosti je umístěn tak hluboko pod zemí, že trvá Odinovu koni Sleipnirovi devět dní v plné rychlosti temnými údolími, než dorazí ke kořeni.
Je hluboko pod Niflheimem, kde se říše Helheim se nachází. To je místo, kde se nachází první kořen se studnou zvanou Hvergelmir, o této studni se toho moc neví a mohlo by to mít nějaké neobjevené výhody, které znají jen stíny této říše. Hvergelmir je někdy označován jako studna jedu, ale tato studna je také zdrojem života. Právě z této studny přišla tekutina, která stvořila první živou bytost ve skandinávské mytologii.
Tento kořen v hlubinách Helheimu se každý den snaží udržet svou sílu, protože velký drak Níðhöggr (Význam: Nenávistný útočník) to neustále žvýká. Níðhöggr přestane žvýkat, až uslyší v dálce vytí Hellhounda Garmra.
V tomto okamžiku Níðhöggr roztáhne křídla a odletí ke vchodu do Hel, kam dorazily nové mrtvé duše. Odletí dolů a přistane na zemi vedle nich a vysaje krev ze všech mrtvol, takže úplně zblednou.
Podle ležáku Grimnir (Grímnismál) není Níðhöggr sám kořen. Nespočet hadů kousá do výhonků stromu.
Více hadů leží pod popelem Yggdrasil
než si jakýkoli starý blázen představuje.
Going and Moin,
oni jsou Grafvitnirovi synové,
Grabak a Grafvollud a Ofnir a Svafnir
vždy věřím, že sežere výhonky stromu.
– Grímnismál 34
Když Níðhöggr sedí a žvýká Yggdrasilův kořen, často ho vyruší Ratatoskr (význam Drill Tooth), který si plní uši urážkami. Ratatoskr je otravná veverka, která nemá nic lepšího na práci, než běhat po stromě mezi drakem a orlem nahoře.
Pokaždé, když orel urazí Níðhöggr, veverka poběží dolů na strom a řekněte drakovi, co se o něm řeklo. Níðhöggr je stejně hrubý ve svých vlastních komentářích o orlovi a po vyslechnutí nových urážek odpovídá na veverku svými vlastními urážkami o orlovi. Ratatoskrovo zapojení jako nositele těchto zpráv udržuje nenávist mezi Níðhöggrem a orlem naživu a on je jediným důvodem, proč zůstávají neustálými nepřáteli.
O orlovi se toho moc neví, ale v próze Edda je popsáno, že má znalosti o mnoha věcech. Orel musí být mnohem větší než normální orel, protože mezi jeho očima sedí jestřáb jménem Vedrfolnir (stará norština: Veðrfölnir).
Jestřáb je pravděpodobně spojen se znalostmi orla, může, jen jako Odinovi dva havrani Huginn a Muninn odletěli, aby shromáždili znalosti. Ačkoli je na vrcholu stromu světa podle Snorriho Sturlusona pouze jestřáb a orel, tato část je nejistá.
Mezi větvemi Yggdrasilu přebývají také další tvorové. Na střeše Valhally (stará norština: Valhöll) stojí dvě zvířata, koza Heidrun (stará norština: Heiðrún) a jelen Eikthyrnir (stará norština: Eikþyrnir). Jelen tráví svůj den tím, že jí nové odřezky ze stromu a koza jí listy.
Z vemene kozy proudí nekonečné proudy medoviny do velké vany ve Valhalle. Každý večer poté, co válečníci ve Valhalle cvičí pro Ragnaröka, si v této hale sednou, aby si odpočinuli, jedli maso z obřího prasete zvaného Sæhrímnir a vypili medovinu z kozy.
Mezi zelenými větvemi žijí další čtyři jeleni, jejich jména jsou Dáinn, Dvalinn, Duneyrr a Duraþrór. Po celý den jsou zaneprázdněni požíráním listů ze stromu.
Druhý kořen je v Jotunheimu, u tohoto kořene je studna zvaná Mimirova studna (stará norština: Mímisbrunnr). Toto je studna moudrosti a patří Mimirovi. Každý den Mimir pije z této studny pomocí svého rohu na pití zvaného Gjallarhorn. Tento roh má stejný název jako roh používaný Heimdallrem, proto je možné, že každý má jeden.
Mimir si nenechává studnu pro sebe, dovoluje ostatním pít z ní, ale za vysokou cenu. Odin kdysi pil ze studny moudrosti, ale jako platbu musel obětovat pravé oko.
Mimirova studna je pravděpodobně jediná skvělá věc v Jotunheimu, zbytek je jen ponuré místo, ne moc roste zde kromě stromů a trávy. Ale mnoho řek je naplněno sladkou vodou, která prosakuje a vyživuje kořeny mnoha stromů.
Třetí kořen je v Asgardu hned vedle dobře pojmenovaného Urðr (stará norština: Urðarbrunnr). Vedle této studny je sál, kde žijí tři ženské bytosti zvané Norns, které jsou vnímány jako personifikace času. Jmenují se Urðr, Skuld a Verðandi.
Každé ráno čerpají tito Nornové vodu ze studny, shromažďují vlhkou zemi nebo jíl kolem ní a nalévají ji na strom Yggdrasil. Děje se to proto, aby byl světový strom zelený a zdravý. Pokud tento úkol nezvládnou, strom začne hnít.
Voda z Urðarbrunnru je kouzelná a je tak posvátná, že všechno, čeho se dotkne, kromě Yggdrasila, bude bílé jako membrána (tzv. Skjall „kůže“) uvnitř skořápky. Z této studny pochází originál labutě ze severské mytologie. Bílá barva je symbolem čistoty, hrdosti, krásy, velikosti, světla a smrti.
je také na tomto místě, kde mají bohové a bohyně svá každodenní setkání a kde rozhodují. Toto místo se nazývá „tinget“ a podle toho, jak fungovala severská společnost během vikingského věku, by se to dalo přirovnat k parlamentu . Například v Dánsku se parlament nazývá „folketinget“, lidový parlament.
V Ragnaröku najdou útočiště uvnitř Yggdrasilu dva poslední lidé, mužský „Liv“ a ženský „Livtraser“. . Tady zůstanou, dokud nebude bezpečný návrat do nového světa. Stanou se předky všech budoucích lidí.
Podle Adama z Brém, německého středověkého historika. Uppsala ve Švédsku měla větve, které byly kolem ní vždy natažené. Tento strom byl vždy zelený, dokonce i v zimě. Není známo, o jakém stromu psal, ale je možné, že to byla borovice. Podle Adama pohané, kteří zde žili, obětovali bohům u nedalekého jezera.
Zdroje:
Jesse Byock (2005) Snorri Sturluson, Próza Edda. 1. vydání, Londýn, Anglie: Penguin Books Ltd. ISBN-13 978-0-140-44755-2
Anthony Faulkes (1995) Snorri Sturluson, Edda. 3. vydání. Londýn, Anglie: Everyman JM Dent. ISBN-13 978-0-4608-76 16-2