Velebení pro matku

Ke všemu existuje období, čas pro každou
hmotu pod nebem; čas se narodit, čas a čas zemřít; čas zasadit,
a čas vytrhnout to, co je zasazeno;
čas plakat a čas se smát,
čas truchlit a čas tančit;
a čas si ponechat a čas zavrhnout.

– Kazatel

Dnes jsme se zde shromáždili na památku mé matky Marthy Aquario, abychom společně mohli uznat a sdílet jak naše radost z daru, že její život byl pro nás, tak bolest, kterou její odchod přináší. Při společném sdílení radosti a bolesti dnes můžeme zmírnit bolest a jasněji si pamatovat radost.

Martě bylo teprve 59 let, když v pondělí 4. září nečekaně zemřela v Colorado Springs. Je těžké se rozloučit. Přejeme si, abychom měli více času, a možná, že jsme za tu dobu strávili více času společně. Přejeme si, aby její nemoc neztratila tolik života, aby se pro ni a pro nás mohlo něco změnit. I když víme, že je v klidu a že její boje jsou u konce, je tu bolest a smutek. Ale i když je pryč, zanechala dědictví své lásky a vytrvalosti. Způsoby, jakými se dotkla našich životů, zůstanou a já vás žádám, abyste tyto vzpomínky udrželi naživu sdílením se mnou a mezi sebou.

Jednou z nejdůležitějších věcí v maminčině životě bylo zahradničení a ona velká hrdost na její květiny. Zahradníci jsou zvláštní lidé. K pěstování zahrady nebo krásné květiny je zapotřebí trpělivosti a vytrvalosti a lásky k živým věcem. Zahradnictví je zdlouhavé a tvrdé práce, ale je něco, co zahradníci vědí a zažívají, co ostatní někdy ne. V tom, že výsledek naší práce roste a uskutečňuje se, je krása a uspokojení. Když se staráme a pěstujeme květiny a rostliny v zahradě, může na nás zavládnout mír. Při pěstování živých věcí a pomáhání vnášet do světa krásu a mír pomáhají zahradníci změnit svět a obohatit jejich životy a životy těch, kteří vidí své zahrady bohatší a plnější. Myslím, že pro matku byla práce na zahradě možná způsob, jak být pečlivou pečující osobou, kterou opravdu nedostala příležitost.

Tady je báseň Helen Steiner Riceové s názvem „Jaro Zahrada

Takže když jsem se díval na ty květiny,
díval jsem se na Boha
Protože kvetly v Jeho slunci
a rostly v Jeho sod
A každá krásná květina
byl „hlas shora“
To šeptalo zprávu
laskavosti a lásky
Nebo se cítím ve svém srdci,
a vím, že ano , také,
že Bůh k nám všem mluví
prostřednictvím laskavých věcí, které děláme
A když jsem se podíval na ty květiny
nemohl jsem si pomoct, ale cítil

že přiblížili nebe
a učinila Boha tak skutečným.

Maminku přežili my čtyři a její vnoučata 5, stejně jako další příbuzní a přátelé. Tato rodina a její role matky a babičky byla nejvíc důležitá věc pro matku. Tady čerpala sílu a zanechala své dědictví. Marta si užívala být se svou rodinou. d ze všeho nejvíc. Její život měl mnoho překážek a 20 let bojovala s ničivou nemocí. Přes to všechno zůstala její láska a péče o rodinu jejím zaměřením a v mnoha mnoha směrech nám mohla tuto lásku ukázat. Tato vytrvalost v protivenství je pro nás mocnou lekcí a věřím, že je to její odkaz. Jakou úžasnou lekci nám dala. Udržujte své priority rovné. Zaměřte se na to, co je nejdůležitější. Láska a péče o vaši rodinu. Dejte jim vědět všemi způsoby, jak jim můžete ukázat, že je máte rádi. Nedovolte, aby vás protivenství nebo překážky nebo jakékoli rozptýlení světa odradily od tohoto nejdůležitějšího aspektu života.

Kolik lidí na tomto světě to má mnohem jednodušší než naše matka. Kolik z nich nikdy nemuselo čelit polovině problémů, kterým čelila, a přesto tak snadno ztratily ze zřetele to, co je skutečně důležité. Mnozí z nás se rozptylují nepodstatnými věcmi v životě, mnozí z nás přemýšlejí a soustředí se na své malé problémy a zapomínají na to nejdůležitější.

Ale přes všechno, čím si mamka prošla, dokázala udržet své priority rovný. Co může být důležitější než milovat a projevovat lásku své rodině? Jak mohou někteří z nás, kterých je tolik požehnáno, zapomenout na vděčnost Bohu, zatímco máma si nějak uchovala víru ve všech svých zkouškách.

To je úžasné dědictví. Toto je skvělý příklad, který je třeba následovat. Soustřeďte se na to, co je opravdu důležité, nejen když je váš život snadný, ale i když je to také obtížné.

Vědět, jak moc pro ni její rodina znamenala, a také to, jak ráda zahradila a pěstovala květiny, Myslím, že to bylo tak zvláštní požehnání, že těsně předtím, než zemřela, mohla maminka strávit úžasnou a neobvykle dlouhou dobu s námi zahradou v Pegově domě.Rostliny, které vyživovala, a láska, kterou nám všem ukázala, budou žít dál a budou s námi i nyní, když odešla být s Bohem.

Dnes uzavřeme 23. žalm „Pán je můj pastýř“, ale než to udělám, chtěl bych jménem sebe a zbytku rodiny všem poděkovat za to, že jste sem přišli dnes.

Dvacátý třetí žalm

Pán je můj pastýř, nebudu chtít.
Přiměje mě si lehnout na zelené pastviny:
Vede já u stojatých vod.
Obnovuje mou duši: Vede mě po stezkách spravedlnosti pro Jeho jméno.
Ano, i když procházím údolím stínu smrti, Nebojím se žádného zla:
ty jsi se mnou; Utěšují mě tvůj prut a jeho hůl.

Připravuješ přede mnou stůl v přítomnosti mých nepřátel: pomažeš mi hlavu
olejem; můj pohár přetéká.
Pořád mě bude následovat dobrota a milosrdenství
po všechny dny mého života: a já budu navždy přebývat v domě Páně.