Proč Jidáš zradil Ježíše?

Otázka: „Proč Jidáš zradil Ježíše?“
Odpověď: I když si nemůžeme být zcela jisti, proč Jidáš zradil Ježíše, některé věci jsou jisté. Za prvé, ačkoli byl Jidáš vybrán jako jeden z Dvanácti (Jan 6:64), všechny biblické důkazy poukazují na skutečnost, že nikdy nevěřil, že Ježíš je Bůh. Možná ani nebyl přesvědčen, že Ježíš byl Mesiáš (jak to chápal Jidáš). Na rozdíl od ostatních učedníků, kteří nazývali Ježíše „Pánem“, Judas tento titul pro Ježíše nikdy nepoužíval a místo toho ho nazýval „rabínem“, který uznával Ježíše jen jako učitele. Zatímco ostatní učedníci občas dělali velká vyznání víry a loajality (Jan 6:68; 11:16), Jidáš tak nikdy neučinil a zdá se, že mlčel. Tento nedostatek víry v Ježíše je základem pro všechny další úvahy uvedené níže. Totéž platí pro nás. Pokud nedokážeme uznat Ježíše jako vtěleného Boha, a tedy jediného, kdo může poskytnout odpuštění za naše hříchy – as ním spojené věčné spasení – budeme vystaveni mnoha dalším problémům, které pramení ze špatného pohledu na Boha.

Zadruhé, Jidášovi chyběla nejen víra v Krista, ale měl také malý nebo žádný osobní vztah s Ježíšem. Když synoptická evangelia uvádějí Dvanáct, jsou vždy uvedena ve stejném obecném pořadí s malými obměnami (Matouš 10: 2–4; Marek 3: 16–19; Lukáš 6: 14–16). Předpokládá se, že obecný řád naznačuje relativní blízkost jejich osobního vztahu s Ježíšem. Navzdory variacím jsou Peter a bratři James a John vždy uvedeni jako první, což odpovídá jejich vztahům s Ježíšem. Jidáš je vždy uveden jako poslední, což může naznačovat jeho relativní nedostatek osobního vztahu s Kristem. Jediný zdokumentovaný dialog mezi Ježíšem a Jidášem zahrnuje také to, že Jidáš byl pokárán Ježíšem po jeho chamtivosti motivované poznámce k Marii (Jan 12: 1–8), Jidášově popření jeho zrady (Matouš 26:25) a samotné zradě (Lukáš 22:48).
Zatřetí, Jidáš byl pohlcen chamtivostí až do té míry, že zradil důvěru nejen Ježíše, ale i jeho spolukřesťanů, jak vidíme v Janovi 12: 5–6. Jidáš si možná přál následovat Ježíše jednoduše proto, že viděl velké následování a věřil, že by mohl těžit ze sbírek pro skupinu. Skutečnost, že za tašku s penězi pro skupinu měl Jidáš, svědčí o jeho zájmu o peníze (Jan 13:29).
Jidáš navíc, stejně jako většina lidí v té době, věřil, že Mesiáš svrhne římskou okupaci a zaujme mocenské postavení nad izraelským národem. Jidáš mohl následovat Ježíše v naději, že bude mít prospěch ze spojení s Ním jako novou vládnoucí politickou mocí. Po revoluci bezpochyby očekával, že bude mezi vládnoucí elitou. V době Judášovy zrady dal Ježíš jasně najevo, že plánuje zemřít, ne zahájit vzpouru proti Římu. Jidáš tedy mohl předpokládat – stejně jako to udělali farizeové – že jelikož svrhne Římany, nesmí být Mesiášem, kterého očekávali.

Existuje několik starozákonních veršů, které poukazují na zradu, některé konkrétněji Než ostatní. Tady jsou dvě:
„I můj blízký přítel, kterému jsem důvěřoval, ten, kdo sdílel můj chléb, proti mně pozvedl patu.“ (Žalm 41: 9, viz splnění v Matoušovi 26:14, 48–49). Také: „Řekl jsem jim:‚ Pokud si myslíte, že je to nejlepší, dejte mi můj plat; ale pokud ne, nech si to. ‘Zaplatili mi tedy třicet stříbrných. A Hospodin mi řekl: „Hoď to hrnčíři“ – pěkná cena, za kterou mě ocenili! “Vzal jsem tedy třicet stříbrných a hodil je do Hospodinova domu hrnčíři.“ (Zachariáš 11: 12–13; splnění Zachariášova proroctví viz Matouš 27: 3–5). Tato starozákonní proroctví naznačují, že Judášova zrada byla Bohu známa a že byla předem svrchovaně naplánována jako prostředek, kterým bude Ježíš zabit.
Pokud však byla Jidášova zrada známa Bohu, měl Jidáš na výběr a je odpovědný za svůj podíl na zradě? Pro mnoho lidí je obtížné sladit pojem „svobodná vůle“ (jak většina lidí chápe it) s Božím předzvěstí budoucích událostí, a to je do značné míry způsobeno naší omezenou zkušeností procházet čas lineárně. Pokud vidíme Boha existujícího mimo čas, protože stvořil vše před začátkem „času“, můžeme pochopit, že Bůh vidí každý okamžik v čase jako přítomnost. Čas prožíváme lineárně – čas vidíme jako přímku , a přecházíme z jednoho bodu postupně do druhého, pamatujeme si minulost, kterou jsme již cestovali, ale nevidíme budoucnost, do níž se blížíme. Bůh, který je věčným Stvořitelem konstruktu času, však není „v čase“ nebo na časové ose, ale mimo ni. Mohlo by pomoci myslet na čas (ve vztahu k Bohu) jako na kruh, kde je Bůh středem, a tedy stejně blízko ke všem bodům.
V každém případě měl Jidáš plnou kapacitu, aby se rozhodl – přinejmenším do té míry, že „do něj vstoupil satan“ (Jan 13:27) – a Boží předzvědomí (Jan 13:10, 18, 21) v žádném případě nenahradí Jidášovu schopnost učinit jakoukoli danou volbu. Místo toho, co by Jidáš nakonec zvolil, Bůh viděl, jako by to bylo současné pozorování, a Ježíš dal jasně najevo, že za jeho volbu byl odpovědný Jidáš a že za to bude odpovědný. „Říkám vám pravdu, jeden z vás mě zradí – ten, kdo jí se mnou“ (Marek 14:18). Všimněte si, že Ježíš charakterizuje Jidášovu účast jako zradu. A pokud jde o odpovědnost za tuto zradu, Ježíš řekl: „Běda člověku, který zradil Syna člověka! Bylo by pro něj lepší, kdyby se nenarodil.“ (Marek 14:21). Satan se na tom také podílel , jak vidíme v Janovi 13: 26–27, a také on bude odpovědný za své činy. Bůh ve své moudrosti dokázal jako vždy manipulovat i s Satanovou vzpourou ve prospěch lidstva. Satan pomohl poslat Ježíše na kříži a na kříži byli poraženi hřích a smrt a nyní je Boží ustanovení o spasení volně k dispozici všem, kteří přijímají Ježíše Krista jako Spasitele.