Porýní-Falc

Stát Porýní-Falc byl založen krátce po druhé světové válce, 30. srpna 1946. Vznikl převážně z jižní části pruské provincie Rýn (Regierungsbezirke z Koblenzu a Trevíru), z rýnského Hesenska, ze západní části Nassau a bavorské rýnské Falce minus hrabství Saarpfalz. Společný německo-lucemburský svrchovaný region (Gemeinschaftliches deutsch-luxemburgisches Hoheitsgebiet) je jedinou neregistrovanou oblastí státu Porýní-Falc. Toto kondominium je tvořeno řekami Mosela, Sauer a Our, kde se táhnou podél hranice mezi Lucemburskem a Porýní-Falckem nebo Sárskem.

EmergenceEdit

Současný stav Porýní – Falc byl po druhé světové válce součástí francouzské okupační zóny (1945–1949). Zahrnovalo to bývalé bavorské Falc, Regierungsbezirke („vládní okresy“) Koblenz a Trier (které tvořily jižní část pruské provincie Rýn), části provincie Rýnské Hesensko (Rheinhessen) západně od řeky Rýn a patřily do lidového státu Hesensko (Volksstaat Hessen), části pruské provincie Hesensko-Nassau (Montabaur) a bývalého regionu Oldenburg kolem Birkenfeldu (knížectví Birkenfeld).

Dne 10. července 1945 , okupační úřad na půdě dnešního Porýní-Falcka převeden z Američanů na Francouze. Francouzi nejprve region prozatímně rozdělili na dvě „horní presidia“ (Oberpräsidien), Porýní-Hesensko-Nassau (pro dosavadní pruské vládní okresy a regiony Koblenz, Trevír a Montabaur) a Hesensko-Falc (pro dosavadní bavorskou Falc a starou pytlovinskou provincii Rýnské Hesensko). Formace státu byla vysvěcena 30. srpna 46, poslední stát v západní okupační zóně, který má být zřízen, nařízením francouzské vojenské vlády č. 57 za vlády generála Marie-Pierra Kœniga. Původně se tomu říkalo Rýnsko-Falc (Rheinpfälzisches Land nebo Land Rheinpfalz); název Porýní-Falc (Rheinland-Pfalz) byl poprvé potvrzen ústavou ze dne 18. května 1947.

Prozatímní francouzská vláda v té době chtěla původně ponechat otevřenou možnost anektování dalších oblastí západně od Rýna poté, co se Sársko změnilo v protektorát. Když však Američané a Britové vedli cestu se založením německých spolkových zemí, Francouzi se dostali pod rostoucí tlak a nakonec následovali jejich příkladu založením států Bádensko, Württembersko-Hohenzollern a Porýní-Falc. Francouzská vojenská vláda však zakázala Sársku připojit se k Porýní-Falcku. Mainz byl v nařízení jmenován jako hlavní město státu; v Mohuči zahájila svou činnost „smíšená komise“ (Gemischte Kommission), která je jmenována jako nejvyšší orgán státu pověřený správou nového státu a přípravou poradního státního shromáždění. Válečné škody a ničení však znamenaly, že Mainz neměl dostatek administrativních budov, a tak bylo dočasně zřízeno ústředí vlády a parlamentu státu v Koblenzi. Dne 22. listopadu 1946 se zde konalo ustavující zasedání poradního státního shromáždění (Beratende Landesversammlung) a byl vypracován návrh ústavy. Dříve se konaly místní volby. Wilhelm Boden byl (po krátkém funkčním období jako Oberregierungspräsident Porýní-Hesenska-Nassau) nominován 2. prosince francouzskou vojenskou vládou jako prezident nového státu.

Raná léta Upravit

Adolf Süsterhenn předložil poradnímu státnímu shromáždění návrh ústavy, který byl přijat po několika kolech jednání 25. dubna 1947 v závěrečném hlasování, přičemž absolutní většina hlasovala pro CDU a pro SPD a KPD proti. Sporem byl návrh ústavy, která by stanovovala oddělené školy založené na křesťanské denominaci. Dne 18. května 1947 přijalo 53% voličů ústavu pro Porýní-Falc v referendu. Zatímco katolický sever a západ nového státu přijal ústavu většinou, většina v Rýnském Hesensku a Falcku hlasovala proti. Ve stejný den proběhly první volby do zemského parlamentu, zemského sněmu Porýní-Falc. Zahajovací shromáždění parlamentu se konalo dne 4. června 1947 ve velké radnici v Koblenzi. Wilhelm Boden byl zvolen prvním ministrem-prezidentem Porýní-Falcka. Jen o měsíc později ho vystřídal Peter Altmeier.

Ústavní orgány – vláda (Landesregierung), parlament (Landtag) a ústavní soud (Verfassungsgerichtshof) – zřídily své prozatímní sídlo v Koblenzi. V následujícím období zdůraznili Koblenz a Mainz ve veřejné debatě svoji vhodnost jako hlavního města státu. Ministr Altmeier od začátku usiloval o to, aby se Mainz stal hlavním městem, protože věděl, že jih země, zejména Falc, nepřijme Koblenze, který byl daleko na severu a dříve pruský. Dne 16. května 1950 se zemský sněm rozhodl přemístit sebe a zemský úřad z Koblenzu do Mohuče. Poté, co se vláda a parlament přestěhoval do Mohuče, v Koblenzi zůstalo mnoho státních orgánů a soudů, včetně Ústavního soudu a Státního archivu. Kromě toho byly v roce 1952 v Koblenzu zřízeny německé spolkové archivy a Spolkový úřad pro hydrologii.

ConsolidationEdit

Pocit společenství se v „zemi retorty“ rozvíjel jen velmi postupně. , která byla založena převážně bez ohledu na historickou příslušnost jejích obyvatel. Dostala malou šanci na přežití, zejména proto, že měla jen velmi málo velkých průmyslových center. Zřízení četných vojenských základen, jak Allied, tak Bundeswehr, však do určité míry pomohlo oživit ekonomiku. V roce 1956 byly podle článku 29 základního zákona pro Spolkovou republiku Německo podány petice v regionech Koblenz, Trier, Montabaur, Rýnské Hesensko a Falc za jejich oddělení od státu a začlenění do příslušných států Severního Porýní. – Vestfálsko, Hesensko, Bavorsko a Bádensko-Württembersko. Potřebnou většinu získaly všechny petice za referendum kromě těch ve správním obvodu Falc; před definitivním konáním referenda však uplynulo téměř 20 let. Dne 19. ledna 1975 žádný z dotčených regionů nevrátil většinu za přeložení do jiného státu. Tím se ukončily desetiletí diskuse. Pouze konflikt AKK, spor o okresy Mainz-Amöneburg, Mainz-Kastel a Mainz-Kostheim, pokračoval ve výkonu politiků až do současnosti.