PMC (Čeština)
Studie prokázaly souvislost mezi celoživotním sexuálním chováním a věkem při sexuálním debutu1,2 a nedávným sexuální chování3; několik studií však zkoumalo vztah mezi tímto chováním pomocí údajů z národních průzkumů. Vnitrostátní údaje zaměřené na sexuální chování jsou důležité pro výzkum a prevenci pohlavně přenosných infekcí (STI). Taková data mohou být užitečná v mnoha oblastech, včetně informování matematických modelů pohlavně přenosných chorob, porozumění epidemiologickým trendům ve výskytu pohlavně přenosných chorob a zaměření preventivních zdrojů na osoby s nejvyšším rizikem získávání a přenosu pohlavně přenosných chorob.4–6 Například jako použití matematických metod modelování v oblasti prevence pohlavně přenosných chorob v posledních letech stále roste, 7 stejně jako potřeba údajů o sexuálním chování, která tyto modely informuje. Potřeba údajů o sexuálním chování je obzvláště výrazná u modelů založených na jednotlivcích, 8,9 které se stávají častějšími zčásti kvůli zvýšené dostupnosti a cenové dostupnosti rychlejších a výkonnějších počítačů.10
Účelem této studie bylo prozkoumat distribuci sexuálního chování ve Spojených státech stratifikovaných podle celoživotního počtu vaginálních sexuálních partnerů. Naším hlavním příspěvkem k existující literatuře je využití nedávných, národně reprezentativních údajů. Taková data jsou užitečná (1) pro ilustraci heterogenity sexuálního chování podle pohlaví, věku a celoživotního počtu sexuálních partnerů na podporu prevence pohlavně přenosných chorob a (2) pro informování matematických modelů pohlavně přenosných chorob, které často klasifikují populaci podle úrovně sexuální aktivity, na základě četnosti, s jakou si lidé získávají nové sexuální partnery.6,10
Použili jsme údaje z Národního průzkumu růstu rodiny (NSFG) 2006–2010, celostátně reprezentativního průřezového vzorku mužů a žen ženy.11 NSFG je národní vzorek pravděpodobnosti neinstitucionalizovaných respondentů ve věku od 15 do 44 let, s nimiž byli v domácnostech dotazováni od června 2006 do června 2010.11 U hispánců, černochů a mládeže (věk 15–24 let) bylo převzorkováno 11–13 Bylo 12 279 respondentky a 10 403 respondentů – muži s mírou odpovědí 77% .12 Data zahrnutá do této analýzy pocházela z osobního rozhovoru s počítačem prováděného tazatelem.11 Data byla analyzována pomocí SAS verze 9.3 (SAS Institute, Cary, NC) a SAS volání schopný SUDAAN 11.0 (Research Triangle Institute, Research Triangle Park, NC), který odpovídá za složitý design vzorkování.14,15
Vytvořili jsme 5 skupin sexuálních aktivit podle počtu celoživotních sexuálních partnerů, kteří sami uvedli pohlaví bylo definováno jako heterosexuální vaginální styk a byli vyloučeni partneři stejného pohlaví: skupina sexuální aktivity 1 (0–1 celoživotní sexuální partneři), skupina sexuální aktivity 2 (2–4 celoživotní sexuální partneři), skupina sexuální aktivity 3 (5–9 celoživotní sexuální partneři), skupina sexuálních aktivit 4 (10–39 celoživotních sexuálních partnerů) a skupina sexuálních aktivit 5 (40+ celoživotních sexuálních partnerů). Tyto skupiny jsou podobné těm, které byly použity v nedávném individuálním modelu vakcinace proti lidskému papilomaviru (HPV), a byly upraveny na základě předchozího výzkumu, aby byly užitečné pro další prevenci a modelování STI. opatření sexuálního chování. Nejprve jsme zkoumali distribuci populace napříč skupinami sexuálních aktivit, stratifikovaných podle pohlaví a věku (pomocí 5letých skupin). Zadruhé, pro každou skupinu sexuálních aktivit jsme vypočítali průměrný počet nedávných vaginálních sexuálních partnerů (za posledních 12 měsíců), stratifikovaných podle pohlaví a věkové skupiny. Za třetí, pro každou skupinu sexuálních aktivit jsme zkoumali věk při prvním vaginálním styku (u osob ve věku 25–34 let) stratifikovaný podle pohlaví. Vyloučili jsme starší věkové skupiny z analýzy „věku při prvním vaginálním styku“, abychom mohli posoudit věk při prvním vaginálním styku v posledních letech. Nedávná data jsou nejužitečnější pro prevenci pohlavně přenosných chorob včetně modelování. U všech analýz jsme vypočítali 95% spolehlivost intervaly (CI) pro odhady a zkoumali jsme překrývání v CI jako konzervativní odhad statistické významnosti (CI v příloze A) .16
Pro rozdělení počtu partnerů na celý život vaginálního sexu jsme našli podobnosti napříč věkovými skupinami respondentů mužského a ženského pohlaví, až na několik drobných výjimek. U 15–24letých byla nejčastěji uváděnou skupinou sexuálních aktivit u mužů skupina 32 (1–2 celoživotní sexuální partneři) (32,2% – 70,5%) a respondentky (34,7% – 72,0%) (obr. 1A, B). U všech věkových skupin byla skupina sexuální aktivity 5 (více než 40 partnerů po celý život) nejméně uváděnou skupinou sexuální aktivity u všech mužů a žen respondentky. mezi ženami ve věku 25 až 44 let byla nejčastěji uváděnou skupinou sexuálních aktivit skupina 2 (2–4 celoživotní sexuální partneři) (30,3% – 30,9%), zatímco u mužů ve věku 25 až 44 let skupina sexuální aktivity 4 ( 10–39 partnerů na celý život) bylo nejčastěji uváděno (27,8% –34,2%).
A, Rozdělení počtu celoživotních sexuálních partnerů mezi ženy podle věkových skupin, NSFG 2006–2010 (n = 12 279). * U žen uvádějících 40 a více partnerů na celý život (věk 15–19 let) byla nevážená frekvence (n) méně než 10; proto byly výsledky potlačeny. Poznámka: Kvůli jasnosti obrázku byla svislá osa zkrácena na 40%. Skutečná hodnota pro dívky ve věku 15 až 19 let, které hlásily 0 až 1 celoživotní sexuální partnery, je 72%. Intervaly spolehlivosti lze najít v příloze A. B, Rozdělení počtu partnerů na celý život mezi muži podle věkových skupin, NSFG 2006–2010 (n = 10 403). Poznámka: Kvůli jasnosti obrázku byla svislá osa zkrácena na 40%. Skutečná hodnota pro chlapce ve věku 15 až 19 let, kteří hlásili 0 až 1 celoživotní sexuální partnery, je 70,5%. Intervaly důvěry najdete v příloze A.
Průměrný počet partnerů v nedávné době (posledních 12 měsíců) se lišil podle počtu doživotních sexuálních partnerů; ve skupinách sexuálních aktivit jsme však našli několik významných rozdílů podle věku nebo pohlaví (obr. 2A, B). Celkově měli ti ve skupině sexuální aktivity 1 (0–1 celoživotní sexuální partneři) v průměru méně než 1 nedávného sexuálního partnera, zatímco respondenti ve skupině se sexuální aktivitou 5 (40+ celoživotních sexuálních partnerů) uváděli rozmezí 1,5 (muži, 40– 44 let) 5,1 nedávným partnerům (chlapci, 15–19 let). Ačkoli respondenti mužského pohlaví uváděli významně novější partnery než respondentky celkově (s výjimkou těch ve věku 15–19 let), v rámci dané skupiny sexuální aktivity se uváděný počet nedávných vaginálních sexuálních partnerů významně nelišil u věková skupina.
A, Počet sexuálních partnerů za posledních 12 měsíců u žen podle věkové skupiny a skupiny sexuální aktivity (celoživotní počet sexuálních partnerů), NSFG 2006– 2010 (n = 12 278). * Mezi ženami uvádějícími 40 a více doživotních sexuálních partnerů (věk 15–19 let) byla nevážená frekvence (n) méně než 10; proto byly výsledky potlačeny. Poznámka: Kvůli jasnosti obrázku byla vertikální osa zkrácena na 3,5 partnera. Intervaly spolehlivosti lze najít v příloze A. B, Počet sexuálních partnerů za posledních 12 měsíců u mužů podle věkové skupiny a skupiny sexuální aktivity (celoživotní počet sexuálních partnerů), NSFG 2006–2010 (n = 10 403). Poznámka: Kvůli jasnosti obrázku byla vertikální osa zkrácena na 3,5 partnera. Skutečný průměrný počet sexuálních partnerů za posledních 12 měsíců pro skupinu sexuálních aktivit 5 (40+ celoživotních sexuálních partnerů) je 5,07 u chlapců ve věku 15 až 19 let a 3,72 u dětí ve věku 20 až 24 let. Intervaly spolehlivosti naleznete v příloze A.
Věk při prvním vaginálním styku se lišil podle počtu partnerů po celý život (obr. 3A, B). Obecně platí, že osoby s vyšším počtem celoživotních sexuálních partnerů uváděly při prvním vaginálním styku mladší věk než osoby s nižším počtem celoživotních sexuálních partnerů. Respondenti mužského a ženského pohlaví uváděli podobný věk při prvním vaginálním styku u všech skupin sexuálních aktivit, s výjimkou skupiny sexuální aktivity 1 (0–1 celoživotní sexuální partneři). Ve skupině sexuální aktivity 1 uvedlo první vaginální styk ve věku 18–24 let více respondentů (88,6%) než respondentek (78,2%).
A, Věk při prvním vaginálním styku mezi ženami ve věku 25 až 34 let podle skupiny sexuální aktivity (celoživotní počet sexuálních partnerů), NSFG 2006–2010 (n = 4090). * Mezi ženami uvádějícími první vaginální styk ve věku 17 let byla ve skupině sexuální aktivity 4 (≥ 40 partnerů na celý život) nevážená frekvence (n) méně než 10; proto byly výsledky potlačeny. Poznámka: Kvůli jasnosti obrázku byla svislá osa zkrácena na 60%. U skupiny sexuálních aktivit 1 (celoživotní sexuální partneři 0–1) je skutečná hodnota prvního vaginálního pohlaví ve věku 18 až 24 let 78,2%. Intervaly spolehlivosti lze najít v příloze A. B, Věk při prvním vaginálním styku u mužů ve věku 25 až 34 let podle skupiny sexuální aktivity (celoživotní počet sexuálních partnerů), NSFG 2006–2010 (n = 3 362). * U mužů uvádějících první vaginální styk ve věku 10 až 14 nebo 15 let byla ve skupině sexuální aktivity 1 (0–1 celoživotní sexuální partneři) nevážená frekvence (n) menší než 10; proto byly výsledky potlačeny. Poznámka: Kvůli jasnosti obrázku byla svislá osa zkrácena na 60%. U skupiny sexuálních aktivit 1 (celoživotní sexuální partneři 0–1) je skutečná hodnota prvního vaginálního pohlaví ve věku 18 až 24 let 88,6%. Intervaly důvěry najdete v příloze A.
Naše zjištění, že celoživotní počet sexuálních partnerů je spojen s (a) počtem nedávných sexuálních partnerů a ( b) věk při sexuálním debutu je podporován dalšími studiemi.1–3,17–20 Například ve studii dospělých v USA (věk > 18 let), raný věk při prvním pohlavním styku (< 14 let) byl v uplynulém roce a v předchozích 5 letech spojován s více sexuálními partnery u mužů a žen.2 Podobně z téměř 65 000 severských žen byly ženy s mladším věkem při prvním pohlavním styku (< 14 let) ve srovnání se starším věkem při prvním pohlavním styku ( 14 let) .1 Ačkoli asociace, které uvádíme, byly dříve dokumentovány u jiných populací, naše analýza nabízí další pohledy na využití celoživotního počtu sexuálních partnerů jako měřítka sexuálního chování. Klíčovým tématem našich výsledků je, že celoživotní počet sexuálních partnerů je jednoduchým, ale užitečným opatřením k zachycení heterogenity v sexuální aktivitě. Při kontrole celoživotního počtu sexuálních partnerů (skupiny sexuální aktivity 1–5 v naší aplikaci) jsme nezjistili žádné významné rozdíly mezi muži a ženami v (a) uvedeném počtu nedávných sexuálních partnerů a (b) věku při sexuálním debutu (kromě výše uvedeno pro skupinu sexuální aktivity 1).
Skupiny sexuální aktivity, které jsme použili, byly podobné skupinám sexuální aktivity používaným Van de Veldeem a kolegy, ale ne úplně stejné jako skupiny 9. Distribuce populace napříč skupinami sexuálních aktivit, které jsme sledovali pomocí údajů z USA, je obecně konzistentní s distribucemi aplikovanými Van de Velde a kolegy.9 Ačkoli naše studie je reprezentativní pro obecnou populaci v USA ve věku 15 až 44 let, Van de Velde a kolegové9 použili údaje o sexuálním chování z kanadské multicentrické klinické studie.
Naše analýza podléhá omezením. Odpovědi na průzkum prováděný tazatelem by mohly být předmětem zaujatosti v oblasti sociální vhodnosti. Míra počtu sexuálních partnerů za posledních 12 měsíců byla nejlépe kódována na 7, což by mohlo snížit průměr, ale také zabránit extrémním odlehlým hodnotám ve zkreslení výsledků. Sexuální chování zahrnovalo do našich analýz pouze heterosexuální vaginální sexuální partnery, protože jsme se chtěli během života zaměřit na vaginální sex; proto v těchto analýzách nebyla zohledněna jiná sexuální riziková chování, jako je orální a anální sex. Velikosti vzorků vylučují analýzy jinými sociodemografickými údaji. Abychom usnadnili použití našich výsledků v budoucích snahách o prevenci pohlavně přenosných chorob, včetně modelů, byly skupiny sexuální aktivity, které jsme použili, vybrány na základě nedávného modelu očkování proti HPV.9 K posouzení klasifikace alternativní sexuální aktivity jsou zapotřebí další analýzy.
Navzdory těmto omezením poskytuje naše analýza užitečná data o sexuálním chování podle věku, pohlaví a počtu doživotních sexuálních partnerů. Naše analýza dále ilustruje potenciální užitečnost celoživotního počtu sexuálních partnerů jako jednoduchou klasifikaci, která odráží heterogenitu v jiném sexuálním chování. Vyšetření sexuálního chování podle věkových skupin a podle pohlaví je důležité z hlediska pohlaví a doporučení souvisejících s věkem a preventivních programů (jako je screening na chlamydiovou infekci21,22 a očkování proti HPV23,24). Naše výsledky mohou přispět k pochopení trendů v epidemiologii STI, zlepšení strategií prevence STI a aplikacím matematických modelů STI.25