Ohrada

Ohrada, také hláskovaná Ohrada, rozdělení nebo konsolidace obecních polí, luk, pastvin a dalších orných pozemků v západní Evropě na pečlivě vymezené a jednotlivě vlastněné a spravované zemědělské pozemky moderní doba. Před uzavřením existovala velká zemědělská půda ve formě četných rozptýlených pásů pod kontrolou jednotlivých kultivátorů pouze během vegetačního období a až do ukončení sklizně pro daný rok. Poté a až do příštího vegetačního období byla půda komunitě k dispozici pro pastvu vesnických hospodářských zvířat a pro jiné účely. Ohradit půdu znamenalo dát kolem části této otevřené půdy živý plot nebo plot a zabránit tak výkonu společné pastvy a dalších práv na ni.

V Anglii začalo hnutí za výběhem ve 12. století a rychle postupoval v období 1450–1640, kdy bylo cílem hlavně zvýšit množství pastvin na plný úvazek, které měli panští páni k dispozici. K velkému výběhu docházelo také v období od roku 1750 do roku 1860, kdy se tak dělo kvůli efektivitě zemědělství. Na konci 19. století byl proces uzavření společných pozemků v Anglii prakticky dokončen.

Ve zbytku Evropy dosáhl uzavření malého pokroku až do 19. století. Dohody o uzavření nebyly v Německu v 16. století neznámé, ale až ve druhé polovině 18. století začala vláda vydávat vyhlášky povzbuzující uzavření. Dokonce i tehdy bylo v západním Německu dosaženo malého pokroku až po roce 1850. Stejná politika povzbuzení dekretem byla uplatňována ve Francii a Dánsku od druhé poloviny 18. století, v Rusku po emancipaci nevolníků (1861) a v r. Československo a Polsko po první světové válce Společná práva na ornou půdu – která představují nejpůsobivější překážku moderního zemědělství – jsou nyní z velké části uhasena, ale některá evropská půda je stále obdělávána v rozptýlených pásech charakteristických pro společná pole a společná práva pokračují na velkých plochách pastvin a lesů.