Norimberské rasové zákony

Norimberské rasové zákony Na každoročním shromáždění stran v Norimberku v roce 1935 vyhlásili nacisté nové zákony, které institucionalizovaly mnoho rasových teorií převládajících v nacistické ideologii. Zákony vylučovaly německé Židy z říšského občanství a zakazovaly jim uzavírat manželství nebo mít sexuální vztahy s osobami „německé nebo příbuzné krve“. Doplňkové vyhlášky k zákonům zbavily Židy práv a zbavovaly je většiny politických práv.

Norimberské zákony, jak se staly známými, nedefinovaly „Žida“ jako osobu se zvláštním náboženským přesvědčením. Místo toho byl každý, kdo měl tři nebo čtyři židovské prarodiče, definován jako Žid, bez ohledu na to, zda se tato osoba identifikovala jako Žid nebo patřila k židovské náboženské komunitě. Mnoho Němců, kteří roky nepraktikovali judaismus, se ocitlo v zajetí nacistického teroru. Dokonce i lidé se židovskými prarodiči, kteří konvertovali na křesťanství, byli definováni jako Židé.

Krátce po Norimberku, v týdnech před a během olympijských her 1936, které se konaly v Berlíně, nacistický režim ve skutečnosti moderoval své anti -Židovské útoky a dokonce odstranily některé z nápisů „Židé nevítaní“ z veřejných míst. Hitler nechtěl, aby mezinárodní kritika jeho vlády vedla k převodu her do jiné země. Taková ztráta by byla vážnou ranou pro německou prestiž.

Po olympijských hrách (na nichž nacisté nedovolili účast německých židovských sportovců) nacisté znovu zintenzívnili pronásledování německých Židů. V letech 1937 a 1938 se vláda pustila do zbídačování Židů tím, že od nich požadovala registraci majetku a poté „arizací“ židovských podniků. To znamenalo, že byli propuštěni židovští pracovníci a manažeři a vlastnictví většiny židovských podniků převzali nežidovští Němci, kteří je koupili za výhodné ceny stanovené nacisty. Židovským lékařům bylo zakázáno zacházet s nežidy a židovským právníkům nebylo povoleno vykonávat advokacii.

Stejně jako všichni v Německu, i Židé byli povinni nosit průkazy totožnosti, ale vláda jim přidala speciální identifikační značky: vyrazilo na ně červené „J“ a nová prostřední jména pro všechny ty Židy, kteří neměli zjevně „židovská“ křestní jména – „Izrael“ pro muže, „Sara“ pro ženy. Takové karty umožňovaly policii snadno identifikovat Židy.

Klíčová data

15. září 1935
Norimberské zákony jsou zavedeny
Na svém každoročním shromáždění stran nacisté ohlašují nové zákony, které zrušují říšské občanství pro Židy a zakazují Židy z manželství nebo sexuálního styku s osobami „německé nebo příbuzné krve“. „Rasová hanba“, jak je známo, je považována za trestný čin. Norimberské zákony definují „Žida“ jako někoho, kdo má tři nebo čtyři židovské prarodiče. V důsledku toho nacisté klasifikují jako Židy tisíce lidí, kteří konvertovali z judaismu na jiné náboženství, mezi nimi i římskokatolické kněze a jeptišky a protestantští ministři, jejichž prarodiče byli Židé.

18. října 1935
Nové zavedené požadavky na manželství
„Zákon o ochraně dědičného zdraví německého lidu“ vyžaduje, aby všichni budoucí manželští partneři obdrželi od orgánů veřejného zdraví potvrzení o způsobilosti k sňatku. Taková potvrzení jsou odmítnuta osobám trpícím „dědičnými nemocemi“ a nakažlivými chorobami a těm, které se pokoušejí uzavřít manželství v rozporu s norimberskými zákony.

14. listopadu 1935
Norimberský zákon rozšířen na další skupiny
První doplňující dekret norimberských zákonů rozšiřuje zákaz manželství nebo sexuálních vztahů mezi lidmi, kteří by mohli plodit „rasově podezřelé“ potomky. O týden později to ministr vnitra interpretuje tak, že to znamená vztahy mezi „německou nebo příbuznou krví“ a Romy (Cikány), černochy nebo jejich potomky.