Mossad (Čeština)

izraelský institut pro zpravodajské a speciální úkoly.

Mossad je izraelská ústřední zpravodajská agentura odpovědná za sběr zpravodajských informací, tajné akce a boj proti terorismu za hranicemi státu. Byla založena v roce 1951 na rozkaz předsedy vlády Davida Ben-Guriona Reuvenem Shiloahem, vyšším členem izraelského diplomatického sboru. Nahradila řadu organizací, včetně SHAI (Sherut Yediʿot), zpravodajské služby Haganah a politické oddělení Židovské agentury, které bylo vytvořeno politickým vedením Yishuv (židovská komunita v Palestině).

Odpovědnosti a vedení

rozdělení funkcí a hranice mezi různými zpravodajskými agenturami bylo po mnoho let nejasné. Založení Mosadu přenechalo veškeré oficiální a zjevné diplomatické činnosti ministerstvu zahraničních věcí; vojenské zpravodajství, analýza zpravodajských informací a hodnocení informací zpravodajské divizi (Aman) izraelských obranných sil (IDF); protipovstalecká a protipěchotní služba v zemi bezpečnostní službě (Shin Bet); a protiprávní zpravodajské služby policii. Všechny tajné činnosti a špionáž v zahraničí byla přidělena Mossadu.

Šéf Mossadu, jehož identita byla po mnoho let utajována, byl přímo odpovědný předsedovi vlády a působil jako předseda koordinačního výboru všech hlav Izraelské zpravodajské služby. V roce 1952 byl Shiloah nahrazen Isserem Harelem, do té doby vedoucím Shin Bet, který působil více než deset let jako ředitel Mossadu.

Navzdory formálním definicím příslušných říší činnosti, trvalo několik let a některé bratrovražedné boje mezi různými službami, aby bylo možné stanovit přesné hranice. Tak například vojenské zpravodajství nadále udržovalo speciální jednotku, která operovala agenty přes hranice a byla zodpovědná za neuváženou aktivaci v létě roku 1954 jeho špionážního kruhu v Egyptě, která skončila fiaskem která se později stala známou jako Lavonova aféra. Veřejný skandál vypukl, když se zjistilo, že Harel nařídil umístit záznamová zařízení do kanceláře vůdců levicové strany MAPAM, která sledovala prosovětskou linii, pod falešným podezřením, že MAPAM byl zapojen do podvratných aktivit . Na druhé straně se agentům Mosadu v roce 1956 podařilo získat úplný záznam slavného projevu Nikity Chruščova na dvacátém kongresu sovětské komunistické strany, ve kterém byly zveřejněny některé hrůzy Stalinovy vlády. To bylo sdíleno s vděčnou CIA ve Washingtonu.

V průběhu let získala Harel velký osobní vliv na některé klíčové politické vůdce. Byl také vyzván k provedení několika netradičních a dramatických operací v zahraničí. Jedním z nich byl objev a záchrana chlapce, který byl unesen jeho ultraortodoxním dědečkem, který ho schoval ve Francii, aby jej vychoval podle přísných pravoslavných tradic. Nejznámější Harelovou operací byl únos Adolfa Eichmanna, vysoce postaveného nacistického velitele SS, který byl odpovědný za organizaci vyhlazení stovek tisíc evropských Židů během druhé světové války. Eichmann byl zajat ve svém domě v Buenos Aires, pašovaný do Izraele, souzený v Jeruzalémě a v roce 1962 odsouzen k smrti Egyptské pokusy vyvinout rakety dlouhého doletu a nekonvenční zbraně. Byl nucen rezignovat na jaře roku 1963.

Mnoho dalších vedoucích Mossadu byli armádní generálové, kteří pocházeli z řad IDF. Muž který nahradil Harel, byl generál Meir Amit, dříve ředitel vojenského zpravodajství. Amit působil jako šéf Mossadu v letech 1963 až 1968. Mezi jeho pozoruhodné aktivity patřila cesta do Washingtonu, kde měl být zajištěn opatrný postup od Johnsonovy administrativy. n předtím, než Izrael zahájil ofenzívu v arabsko-izraelské válce v červnu 1967. Následnými hlavami Mosadu byli Zvi Zamir (1968–1974), Yitzhak Hofi (1974–1982), Nahum Admoni (1982–1990), Shabtai Shavit (1990–1996), Dani Yatom (1996–1998) a Ephraim Halevy ( 1998–2003).

Mezinárodní vztahy a operace

Během šedesátých let rozvinul Mossad úzké vztahy se SAVAK, zpravodajskou službou Íránu pod šachem, a podporoval Kurdové ve své vzpouře proti důstojnickému režimu v Bagdádu. V průběhu let se Mossadu podařilo využít jeho rozšířeného obrazu jedné z nejúčinnějších zpravodajských agentur na světě a vytvořil úzké vztahy s mnoha dalšími národními agenturami, neméně důležitými z toho to bylo u CIA.

Po válce v červnu 1967 soustředila Mossad většinu svých zdrojů na boj proti palestinským teroristickým aktivitám. Tak například zavraždil většinu agentů al-Fatah zapojených do masakru izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972. Agenti Mosadu také zabili Khalila alWazira (Abu Džiháda), zástupce Yasira Arafata odpovědného za vojenské záležitosti, v jeho domě v Tunisu. V průběhu let se Mosadu také podařilo umístit své špiony na řadu vysokých pozic v arabských hlavních městech. Některé z jejích úspěchů nemusí být odhaleny po mnoho dalších let, ale špioni, kteří byli nakonec chyceni, to dokazují. Nejdůležitějším byl Eli Cohen, který se usadil v Damašku, navázal úzké vztahy se syrskou elitou a uvedl, že je neocenitelný informace zpět do Izraele, než byl v roce 1965 zadržen a oběšen. K vzrůstající prestiži Mossadu přispěly další dva vynikající úspěchy: přistání vyspělého sovětského bojového letadla MiG-21 z iráckého letectva na izraelském letišti v roce 1966 a leden 1969 odhodil tři raketové čluny z francouzského přístavu Cherbourg, kde byly postaveny pro Izrael, ale byly zadrženy pod embargem vyhláseným prezidentem Charlesem de Gaulle po vypuknutí k války mezi Arabem a Izraelem v červnu 1967.

Mossad byl také zapojen do mnoha neinteligenčních operací, zejména s ohledem na tajné politické vztahy a ohrožené židovské komunity. Agenti Mossadu podnikli tajná jednání s egyptskými, jordánskými, libanonskými a dalšími arabskými vůdci dlouho před uzavřením první mírové smlouvy s Egyptem v roce 1979. Mossad také pomáhal diasporám židovským komunitám organizovat sebeobranu a byl nápomocen při exodu etiopských Židů prostřednictvím Súdán do Izraele. Byl také odpovědný za vztahy Izraele s libanonskými politiky a maronitskými milicemi, což nakonec připravilo půdu pro invazi IDF do Libanonu v roce 1982.

V předvečer války v říjnu 1973 dal Mossad vláda včasné varování před bezprostřední egyptskou ofenzívou proti lince Bar-Lev, ale vojenské zpravodajství nebralo varování vážně. Neschopnost vojenského zpravodajství provést správné hodnocení během této války přinesla změny v mandátu různých izraelských zpravodajské agentury. Do Mossadu a na Ministerstvo zahraničních věcí byla za účelem křížového hodnocení a ověření přidána jednotka pro výzkum a hodnocení informací.

Hlavní funkce Mossadu a zjevně také jeho hlavní oddělení, jsou:

• sběr informací využívající síť špiónů a dalších agentů působících na stanicích po celém světě
• politická akce a spojení zpravodajských služeb
• psychologická válka propaganda a šíření informací
• výzkum a hodnocení
• speciální operace, jako je sabotáž, atentát a další aktivity, zejména za hranicemi Izraele.

Známým příkladem zvláštních operací byl neúspěšný pokus o atentát na Khalida al-Mashʿala, vedoucího politické kanceláře HAMAS v jordánském Ammánu. Dne 4. října 1997 agenti Mossadu vstříkli Maštalovi toxickou látku, ale jeho život byl zachráněn, když předseda vlády Benjamin Netanjahu v reakci na silný jordánský a americký tlak poslal lékaře, aby podal protijedu. Aféra způsobila nejen prudké zhoršení izraelsko-jordánských vztahů, ale také rozruch v izraelských politických kruzích.

V tom, co může signalizovat pokles jeho mýtické neomylnosti, byl Mossad vyčítán tím, že nedokázal předvídat vypuknutí intifády al-Aksá v září 2000. Na druhé straně se v posledních letech významní představitelé Mossadu intenzivně podílejí na vývoji mírového procesu s Palestinci. Šéfové Mossadu Ephraim Halevy a generál Dani Yatom (spolu s Izraelem Shin Betem Izraelem Hassonem) se začali v médiích objevovat v neobvyklých rolích neoficiálních mírových vyjednavačů. Jelikož tyto aktivity vystavily hlavu Mossadu veřejnosti, rozhodla se vláda zveřejnit jména minulých i budoucích ředitelů. V roce 2002 nominoval předseda vlády Ariel Šaron svého dlouholetého přítele generála Meira Dagana, který pod ním sloužil v IDF, aby nahradil Ephraima Halevyho ve funkci ředitele Mossadu.

Bibliografie

Bar-Zohar, Michael. Špioni v zaslíbené zemi: Iser Harel a izraelská tajná služba, překládal Monroe Stearns. Boston: Houghton Mifflin, 1972.

Black, Ian a Morris, Benny. Izraelské tajné války: Historie izraelských zpravodajských služeb, Londýn: Hamish Hamilton, 1991.

Eshed, Haggai. Reuven Shiloah: Muž za Mossadem, překládali David a Leah Zinderovi. London: Frank Cass, 1997.

Raviv, Dan a Melman, Yossi. Every Spy a Prince: The Complete History of Israels Intelligence Community. Boston: Houghton Mifflin, 1990.

mordechai bar-on