Hrabě Monte Cristo

Převleky jsou vždy zábavné

Během událostí románů se Edmond Dantes maskuje za několik lidí: kněz, Angličan a námořník / pašerák. V těchto převlecích komunikuje s přáteli a nepřáteli, jen ho kdy poznal jen jeho bývalý snoubenec. Tato ironie dodává temnému příběhu humor a pocit vzrušení z druhé ruky, když Edmond mění své různé osobnosti tak, aby vyhovovaly jeho plánům.

Byrokraté jsou vždy zlí

Jedním z hlavních darebáků románu je státní zástupce jménem Villefort (podívejte se, co tam Dumas udělal, ten vill -ain se nazývá Ville-fort). Je povinen prosazovat spravedlnost, ale je zcela samoúčelný a posílá Dantese do vězení, aby se vyhnul jakékoli souvislosti s politickým pučem. Je také pokrytec, téměř zabil svého nemanželského syna, aby si zachránil tvář.

Jak to udělal?

Zvýraznění autora: Alexandre Dumas

Někteří lidé mohou být překvapeni, když vidí Alexandreho Dumas na mém seznamu knih zdůrazňujících spisovatele barev. Ano, Alexandre Dumas – tvůrce Tří mušketýrů, hraběte Monte Cristo a Muža v železné masce – byl afro-karibského původu. Jeho otec byl slavný haitský rodený francouzský generál.

Jeho postavení outsidera mohlo ovlivnit jeho psaní. Některé z jeho nejznámějších postav – Dantes a D „Artagnan, jsou outsideri.

Pokud jde o jeho záměrnou praxi, byl Dumas uznávaným dramatikem a autorem cest, než se obrátil k fikci. Jeho cestopisné texty jsou jasně patrné z častého skákání hraběte z Monte Cristo. Živě vykresluje rozdíly mezi Itálií a Francií. Dokonce i ve Francii odvádí skvělou práci, když evokuje pocit místa – Paříž se liší od Marseilles v na jih.

V Hrabě Monte Cristo jsou hostinští, vládní úředníci, političtí vůdci, námořníci, pašeráci, kněží a šlechtici. Za tímto účelem Dumas často spolupracoval s ostatními na vytváření realistických postav napříč sociálními vrstvami 19. století ve Francii.

Jeho historie dramatika je evidentní také v jeho použití dialogu. Místo toho, aby používal literární zařízení jako flashbacky, Dumas trvá na použití dialogu k vysvětlení příběhu. To udržuje scénu aktivní a před čtenářem namísto shrnutí příběhu. To většinou funguje dobře, ale někdy se dialog stává monologem a to může být únavné číst.