Environmental Protection Agency (Čeština)

Environmental Protection Agency (EPA), agentura vlády USA, která stanoví a prosazuje národní standardy pro kontrolu znečištění.

V roce 1970, v reakci na zmatek matoucích, často neúčinných zákonů na ochranu životního prostředí přijatých státy a komunit, vytvořil prezident Richard Nixon dohodu EPA za účelem stanovení národních pokynů a jejich sledování a prosazování. Do nové agentury byly přeneseny funkce tří federálních ministerstev – vnitra, zemědělství a zdravotnictví, školství a sociálních věcí – a dalších federálních orgánů. EPA byla původně pověřena správou zákona o ovzduší (Clean Air Act, 1970), který byl přijat s cílem omezit znečištění ovzduší především z průmyslových odvětví a motorových vozidel; Federální zákon o kontrole pesticidů v životním prostředí (1972); a zákon o čisté vodě (1972), který upravuje vypouštění komunálních a průmyslových odpadních vod a nabízí granty na výstavbu čistíren odpadních vod. V polovině 90. let prosazovala EPA 12 hlavních zákonů, včetně zákonů určených ke kontrole hlušiny uranu; oceánský dumping; nezávadná pitná voda; insekticidy, fungicidy a rodenticidy; a nebezpečí azbestu ve školách.

Jedním z prvních úspěchů EPA byla dohoda s výrobci automobilů o instalaci katalyzátorů do automobilů, čímž se snížily emise nespálených uhlovodíků o 85 procent. Prosazování dohody EPA bylo z velké části odpovědné za pokles většiny emisí znečišťujících ovzduší ve Spojených státech o jednu třetinu až polovinu od roku 1970 do roku 1990 a během 80. let se index standardů znečištění ve velkých městech zlepšil o polovinu; došlo také k významnému zlepšení kvality vody a likvidace odpadu. Zákon o komplexní ochraně životního prostředí, kompenzacích a odpovědnosti (nazývaný také Superfund), který poskytuje miliardy dolarů na vyčištění opuštěných skládek odpadu, byl poprvé zaveden v roce 1980, ale počet těchto skládek odpadu a obtíže spojené s úklidem zůstaly po celá léta impozantní poté.

V 80. a 90. letech EPA pokračovala v posilování zákonů upravujících kvalitu ovzduší a vody a toxické látky. Rovněž však zavedla nová pravidla. Mezi úspěchy EPA v tomto období patřil požadavek, aby byly všechny základní a střední školy testovány na azbest od roku 1982, opětovná autorizace zákona o čisté vodě z roku 1987, opětovná autorizace zákona o ovzduší z roku 1990 se změnami, které požadovaly snížení obsahu síry generování oxidu uhličitého a postupné vyřazování chemických látek, které poškozují ozonovou vrstvu, a pravidlo vyžadující odstranění veškerého zbývajícího olova v benzinu počínaje rokem 1996. Mezi další předpisy zavedené během této doby patřil zákon o politice jaderného odpadu (1982) a program Energy Star (1992); druhý byl zaveden za účelem hodnocení nákladů na používání a energetické účinnosti domácích spotřebičů a jiných elektronických zařízení. V tomto období byl rovněž vyvinut zákon o nouzovém plánování a zákonu o právu na komunitu (EPCRA), který místním komunitám umožnil znát podstatu toxických chemikálií produkovaných průmyslovými odvětvími v jejich oblastech a pomohl komunitám při vypracovávání havarijních plánů řešení Úniky a expozice nebezpečných látek.

Na počátku 21. století se role EPA rozšířila o řešení změny klimatu. V roce 2007 Nejvyšší soud USA rozhodl v případě, který podal stát Massachusetts proti EPA, že neregulace emisí skleníkových plynů z motorových vozidel byla v rozporu s požadavky zákona o čistém ovzduší. Výsledkem bylo, že EPA dostala odpovědnost za vývoj strategií pro řízení emisí oxidu uhličitého a dalších pěti skleníkových plynů. Na základě tohoto mandátu EPA spolupracovala s americkým ministerstvem dopravy na vývoji norem, které by podstatně zvýšily palivovou účinnost vozidel, a v roce 2011 zahájila povolovací program, který stanovil první limity emisí skleníkových plynů z elektráren, rafinerií a dalších velké, stacionární zdroje.