Dopis Hebrejcům
Dopis Hebrejcům, nazývaný také List Hebrejcům, zkratka Hebrejcům, anonymní novozákonní dopis tradičně připisovaný sv. Pavlu apoštolovi, ale nyní široce věřil být dílem jiného židovského křesťana. Některé tradice si myslí, že autorem mohl být sv. Barnabáš nebo snad jeden z dalších Pavlových spolupracovníků nebo pozdějších učedníků. Dopis byl napsán někdy v průběhu druhé poloviny 1. století a je 19. knihou novozákonního kánonu. Podle jeho obsahu byl dopis adresován křesťanské komunitě, jejíž víra slábla kvůli silným židovským vlivům.
K posílení křesťanské víry autor popisuje dokonalé Kristovo kněžství, které na rozdíl od Židovský velekněz obětoval pouze jednu oběť jako Boží vlastní Syn, čímž jednou provždy vykoupil celé lidstvo. Kancelář židovského velekněze byla naopak obsazena dočasným pověřencem, jehož nedokonalá oběť se musela opakovat znovu a znovu. Autor dospěl k závěru, že křesťanství je následně nadřazeno judaismu. Křesťané jsou pak varováni před odpadlictvím a „bázlivou vyhlídkou na soud“ (10:27), která čeká na „ty, kdo zavrhli Božího Syna“ (10:29). Je žádáno, aby vytrvali ve své víře podle hrdinského příkladu ostatních, kteří jsou jim dobře známí. Důraz na Kristovo kněžské zprostředkování a prohlášení o víře a Mojžíšově zákoně nejsou typické pro jiné pavlovské spisy. Ve skutečnosti existuje více starozákonních citací v Židům než v jakékoli jiné novozákonní knize. Jsou čerpány hlavně z Pentateuchu a některých žalmů.