Co to znamená „Ber to s obilím soli“?

Sůl je nezbytná živina a tvoří asi 0,4 procenta lidského těla, ale co znamená brát něco s rezervou? BSIP / Universal Images Group / Getty Images

Často se doporučuje brát věci, které slyšíme nebo čteme, s rezervou. Chápeme, že to znamená měli bychom být skeptičtí ohledně informací, možná proto, že zdroj je zjevně neobjektivní nebo fakta jsou nespolehlivá.

Ale proč zrnko soli? Proč ne stříkající citron nebo kousek čokolády? Pojďme nasedněte do našeho stroje času a vraťte se zpět do římské říše, abyste to zjistili.

Jedovaté pero

V roce 77 nl napsal Pliny starší lék na jed ve svém rozsáhlém pojednání „Přírodní historie“. Je to v kapitole 77, o vlašských ořechech:

Vezměte dva sušené ořechy, dva fíky a dvacet listů rue; všechny je rozdrťte a přidejte zrnko soli; pokud si člověk vezme tuto směs na půst bude pro ten den důkazem proti všem jedům.

V originále, který je samozřejmě v latině, napsal Plinius „addito salis grano.“ V moderních verzích latinské fráze obvykle používáme „cum grano salis“, což znamená „se zrnkem soli.“

Ale Plinius to znamená doslovně: když tento lektvar mísíte s jedem, přidejte skutečné zrnko soli. Kdy se to tedy stalo metaforickým zrnko skeptické soli?

Moderní metafora

Fráze se znovu neobjevila až do roku 1647, kdy ji John Trapp použil v jeho „Komentář ke starému a novému zákonu“. Konkrétně napsal: „To je třeba brát s rezervou.“ Potíž je v tom, že vědci si nejsou zcela jistí, že to pro Trappa znamenalo totéž, co pro nás teď.

Poté následovalo období, kdy se tato věta ve skutečnosti nezdá použitý; občas se objevilo, ale obvykle to odkazovalo na skutečná zrnka soli. Ale v roce 1908 „The Athenaeum“, americký literární časopis zahrnoval tento řádek: „Naše důvody, proč nepřijímat autorovy obrázky raného Irska bez mnoha zrn soli.“ Musíte se cítit trochu špatně, když se autor dozví, že jeho fotografické dovednosti neodpovídaly standardům tohoto časopisu pomocí tohoto nového, nového idiomu.

Zdá se, že moderní význam této fráze je americký, protože Britové zdánlivě převzali podobné „se špetkou soli“ až po druhé světové válce. Nejdříve vytištěnou britskou citaci lze nalézt ve F.R. Cowell „s“ Cicero & římská republika, „z roku 1948:

“ Kritičtější duch se pomalu vyvinul, takže Cicero a jeho přátelé si vzali více než příslovečná špetka soli před polknutím všeho, co napsali tito starší autoři. “

HowStuffWorks může vydělat malou provizi za odkazy přidružené v tomto článku.