Auteurova teorie

Auteurova teorie, teorie filmu, ve které je režisér považován za hlavní tvůrčí sílu filmu. Teorie autorů, která vznikla ve Francii koncem 40. let 20. století – jak ji nazval americký filmový kritik Andrew Sarris – byla výsledkem filmových teorií André Bazina a Alexandra Astruca. Teorie režiséra jako autora byla základním kamenem francouzského filmového hnutí známého jako nejasná vášeň neboli Nová vlna, a to hlavně v Bazinově periodiku Cahiers du cinéma (založeném v roce 1951). Dva z jeho teoretiků – François Truffaut a Jean-Luc Godard – se později stali hlavními režiséry francouzské nové vlny.

Autorská teorie, která byla do značné míry odvozena od Astrucova objasnění pojmu caméra-stylo („ kamera-pero “) si myslí, že režisér, který dohlíží na všechny zvukové a vizuální prvky filmu, je spíše považován za„ autora “filmu než za autor scénáře. Jinými slovy, takové základní vizuální prvky, jako je umístění kamery, blokování, osvětlení a délka scény, spíše než dějová linie, vyjadřují poselství filmu. Příznivci teorie autorů dále tvrdí, že kinematograficky nejúspěšnější filmy budou mít nezaměnitelný osobní otisk režiséra.