8 nejrušnějších událostí roku 2012
Upozornění spoileru: byl to velký rok pro energii.
Napjaté dodávky ropy: začátek konce
Rok 2012 pro Saúdskou Arábii znamenal rok rostoucího obav, když se objevil děsivý trend: že do konce tohoto desetiletí budou podle prognóz středního rozsahu dva noví hypervýrobci – Irák a USA – pumpovat přibližně 14 milionů barelů ropy denně, což je 58% skok z dnešní úrovně těžby. A to se nepočítá ani s Íránem, který také pravděpodobně obnovil produkci na plný náklon a chrlil 4 miliony barelů denně (bpd), což je nárůst o 1,3 milionu bpd ze současné produkce. Celkově vzato bude mít OPEC mnohem menší vliv na svět zaplavený ropou.
Zde je statistika peněz: 9 milionů bpd. To je volná kapacita v tomto odvětví – to znamená připravený přebytek, který může pumpovat ze země za okamžik – plánovaný na rok 2020. Volná kapacita je také rozhodujícím faktorem v cenách ropy a benzínu. A na více než čtyřnásobku dnešních úrovní bude těchto 9 milionů barelů tvořit největší polštář dodávek od doby, kdy ceny ropy padly v 80. letech.
Od sedmdesátých let hraje Saúdská Arábie Dopravní policista OPEC ve snaze udržet cenovou stabilitu a chránit klíčové místo kartelu v globální ekonomice. V poslední době se to Saúdové snažili dosáhnout regulací dodávek, přičemž využili vlastní rozsah volných kapacit přibližně 2 miliony barelů denně.
Aby bylo možné uspokojit nové objemy ropy mezi USA a Irákem a Íránem, Přesto by Saúdové museli do roku 2020 snížit svou produkci o neuvěřitelných 30%, říká Jamie Webster z PFC Energy, který produkuje méně než 6 milionů bpd, z dnešních 9,6 milionu bpd. Webster tuto možnost odmítá. „Bude třeba dosáhnout dohody, jinak budete mít potenciál pro výrazný pokles cen řádově v cenové válce v polovině 90. let,“ říká. „Členové OPEC budou muset sdílet bolest.“
Špatná zpráva Saúdů je dobrou zprávou pro ty z nás, kteří jsme spotřebiteli, alespoň pokud jde o kolísání cen. Velkorysá volná kapacita znamená, že geopolitika z velké části přestane pohánět ceny ropy. To ovšem neznamená, že tu občas nebude škytat – „Hormuzský průliv bude vždy Hormuzský průliv,“ říká Webster, ale dramatické cenové výkyvy posledního desetiletí budou historií. (AP Photo / Hassan Ammar)
Hurricane Sandy
Atlantský oceán se letos držel titulků – ve skutečnosti, od roku 1851, jen dva roky vidělo vzplanout více tropických bouří Abych byl spravedlivý, rok 2012 vytvořil pro Atlantik hattrick, protože již tři po sobě jdoucí roky zasáhlo Atlantik 19 tropických bouří – třetí nejvyšší počet v nedávné historii, těsně pod rokem 2005 (28) a 1933 ( 21).
Ale čísla nejsou tím, čím se rok 2012 oddělí. Tento skutečný rozdíl spadá pouze do jedné bouře, hurikánu Sandy, který zachvátil světové finanční centrum, a při tom si vyžádal životy asi 253 lidí v sedm národů a způsobující ab poškození 65 miliard $. Je pravda, že mnohem horší bouře – tajfun Bopha – následně zasáhla Filipíny a zabila nejméně 1 000 lidí. Sandyino dědictví však není jen pouhou tragédií. Rovněž to ztělesňovalo rostoucí konec počasí připisovaný z velké části změně klimatu – vytvářející bouře tak silné, že mohou devastovat rozvinutý a rozvojový svět se stejnou brutalitou. (AP Photo / Orlin Wagner)
Velká ropa a autonomie Kurdistánu
Od války v Perském zálivu před dvěma desítkami let autonomie Kurdistánu byla téměř výlučně humanitární záležitostí. To znamená, že plynování Kurdů Saddámem Husajnem v roce 1988 vyvolalo zahraniční sympatie, které rozněcoval tehdejší prezident George H.W. Bush je odmítá bránit, přestože podpořil jejich povstání proti Saddámovi v roce 1991.
Už ne. V roce 2012 učinili iráčtí Kurdové významný krok k tomu, aby z Bagdádského sevření získali skutečnou politickou a ekonomickou autonomii. Klíč? Shrewd jedná s největšími ropnými společnostmi na světě a s podporou – alespoň zatím – sousedního Turecka. Kurdové dosáhli této turecké dohody prostřednictvím jednání o výstavbě ropovodů a plynovodů na zemní plyn, které spojují Kurdistán s vývozními trhy přes Turecko, a tudíž mimo Bagdádovu kontrolu. Zatím se diskuse jeví jako vyspělá. Pokud rozhovory uspějí, bude toto partnerství mistrovským tahem geopolitického a obchodně zdatného.
Navíc toto na ropě založené vytvoření efektivní nezávislosti nemá žádný precedens.Zatímco ropné společnosti mají pověstnou historii podněcování pučů a podpory hanebných diktátorů, nikdy nejednaly způsobem, který vytvořil de facto samosprávný stát. Bagdád nyní samozřejmě protestuje proti Ankaře. I Washington je proti turecké regionální politice, protože Obamova administrativa se obává rozpadu Iráku a dalšího místního násilí, které by mohlo vyústit. Ale díky kurdské tajnosti a obratnosti může být takové kroucení rukou příliš pozdě. Sledujte nyní další obléhané etnické menšiny s bohatstvím zdrojů, které mohou vnímat lekci o předmětu.
Americké prezidentské volby podněcují globálního břidlicového juggernauta
Energetický průmysl se vrhl na závod v roce 2012 o sesazení prezidenta Baracka Obamy, který přispíval do kampaní více než obvykle. Proti takové palebné síle přijal Obama – který se stal jedním z největších ekologických prezidentů moderní doby (dalšími byli Theodore Roosevelt a Jimmy Carter) – novou roli: prezidenta z břidlicového plynu.
Obama zahájil rok překvapivým projevem o stavu odboru, který vytruboval potenciál břidlic pro vytváření pracovních míst, a v létě na něj navázala racionalizace regulace hydraulického štěpení. Prezidentův posun naznačuje, že na rozdíl od Francie a Bulharska se USA nebudou dusit frackingu. Pochod břidlice do globální ekonomiky proto bude pokračovat. (AP Photo / Ross D. Franklin)
Východní Afrika nového dne svítá
Nedávný objev čerstvého zemního plynu Polní pobřežní pobřežní oblast Mosambiku uzavřela rok pro východoafrický národ: z pěti největších nálezů uhlovodíků v roce 2012 se může pochlubit čtyřmi. Celkově tyto objevy znamenají, že ropné společnosti nyní ve vodách u Mosambiku nalezly ekvivalent zpětně získatelného plynu ve výši zhruba 15 miliard barelů ropy.
A je toho ještě víc. Řada nálezů právě na sever letošního roku přinesla Tanzanii celkový využitelný plyn na ekvivalent 6 miliard barelů ropy. Ještě dále na pobřeží došlo také v Keni k velkým objevům ropy a zemního plynu, a to na pevnině i na moři. Zdá se, že celý region je součástí bonanzy – příští rok budou ropné společnosti vrtat v Etiopii i Somálsku. Není to však všechno jednoduché: dalším krokem je dosažení správného vývoje, což může být složité. Například Uganda je již utápěna v korupci a byrokratických zpožděních, aniž by vyprodukovala jediný barel ropy. (AP Photo / Jerome Delay)
Teritoriální ambice Číny dělají vlny
Geopolitické brinksmanství v jihovýchodním a východočínském moři není nic nového – Čína „Japonsko, Filipíny a Vietnam se po desetiletí potýkají s vodami plnými ostrovů (a předpokládá se, že jsou obtěžovány uhlovodíky). Ale i v neobyčejně bouřlivém roce pro Čínu – který zahrnoval korupci, vraždy a vysokou politiku – se opakovaně ukázaly hořké územní spory jako záblesky. V září koupilo Japonsko sporné ostrovy Senkaku, což je zvláštní třecí bod mezi Tokiem a Pekingem (připomeňme si rok 2010, kdy Japonsko zatklo potulného čínského kapitána trawlerů, a Peking se to oplatil zmrazením japonského přístupu k minerálům vzácných zemin). V prosinci pak čínská rybářská loď přerušila seizmické kabely používané ropným průzkumným plavidlem poblíž Tonkinského zálivu, což rozrušilo Vietnam i Indii, jejíž společnosti také zkoumají vietnamské vody. Někteří obviňují teritoriální aktivismus Číny z napětí kolem výměny vládní stráže v zemi jednou za deset let, což naznačuje, že nálady v nadcházejícím roce ustoupí jejich obvyklému polovičnímu varu. Pokud by však bylo postaveno na pozadí regionálního umístění, spolu s hodně diskutovaným americkým strategickým „pivotem“ směrem k Asii, mohlo by toto protahování čínského námořního svalu být „novým normálem“. (AP Photo / Itsuo Inouye)
Sýrie vyvolává geopolitické riziko
Počet obětí ve dvacetiměsíční syrské občanské válce prudce vzrostl v roce 2012: zatímco v roce 2011 zemřelo asi 5 000 lidí, podle monitorovacích skupin si válka letos vyžádala více než 40 000 životů. Tato hrůza nezůstala bez povšimnutí – v prosinci více než 100 zemí uznalo syrskou opoziční koalici, čímž se zbavilo manévrovacích schopností prezidenta Bašára Asada. Prezident se nyní při vnější podpoře spoléhá téměř výhradně na pouhé dva národy, Írán a Rusko.Trend arabského jara – jednoho silného vládce padajícího za druhým – se otíral o širší světovou historii diktátorů, kteří dokázali dlouho vydržet. Ale i kdyby Assad zítra odešel, počet obětí Sýrie by pravděpodobně pokračoval – a pravděpodobně by ještě vzrostl. Je pravděpodobné, že mezi sunnitskými, alavitskými a křesťanskými silami vypukne bratrovražedný boj, nemluvě o Kurdech v zemi, kteří všichni budou usilovat o moc ve vakuu vedení, které by mohlo vtáhnout sousední země do konfliktu. Syrský chaos, který byl uprostřed největších producentů ropy na Středním východě, otřásl světovými cenami ropy a znepokojení sousedé, jako je Saúdská Arábie, byli znepokojeni šířením nestability. (AP Photo / Manu Brabo)
Severní Korea vystřelí raketu
První úspěšné vypuštění družice říše poustevníka znamená jediné narušení nesouvisející s energií vytvořit seznam. Po četných neúspěchech vyslala Severní Korea mezikontinentální balistickou raketu – tu, jejíž dosah byl dostatečně dlouhý na to, aby zasáhla západní pobřeží USA – a konečně vyslala satelit do vesmíru. Ačkoli vůdce Kim Jung-un a starší klika za ním říkají, že si nekladou za cíl ohrožovat USA nebo jakýkoli jiný stát, úspěšné zahájení si uvědomilo dlouhodobou dychtivost Severní Koreje dokázat, že to dokáže. Ale kromě nepatrně hrozivých předváděcích akcí k získání důvěryhodnosti na ulici se ukázalo, že Kim a její skutečné úspěchy s manévrem je těžké určit. Někteří analytici to považovali za marketingovou kampaň pro potenciální prodej raket do zahraničí – i když s ohledem na bdělost monitorů sankcí je člověk odsouzen k neúspěchu.
Bez ohledu na Kimovy úmysly nebylo spuštění v Jižní Koreji bez povšimnutí. , jehož voliči právě poslali do úřadu nového prezidenta Park Geun-hye. Dcera bývalého jihokorejského diktátora Park Chung-hee, nově zvolený prezident uvedla, že bude s Kimem jednat a nabídne mu pomoc – ale až poté, co se vzdá jaderných zbraní. To je nepravděpodobné. Ale rozhovory stále častěji nejsou. (AP Photo)